Archiv rubriky: Posiluju psací svaly

Spisovatelský blok na heším gauči

Navštívil mě spisovatelský blok.

Krátká verze: Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel… 🙂

Delší verze: Vplížil se bez pozvání ke mně domů, rozvalil se na rozvrzanou pohovku z Bonami a tiše vyčkával, až si ho všimnu. To se stalo teprve ve chvíli, kdy mi začalo být nápadný, že sice nemám problém s psaním pracovních textů dle zadání, ale s těmi osobními, co se v hlavě rodí po tisících a chtějí ven na denní světlo, je něco jinak. Klávesnice odpuzovala moje prsty jako obrácený magnet. Tehdy jsem ho spatřila. Poprvé! Teda, je možné, že to nebylo poprvé, co na naší pohovce seděl, ale poprvé, co jsem si ho prohlédla a neignorovala ho, poprvé, co jsem si ho pro sebe pojmenovala.

„Tak tohle jsi ty! Všude o tobě čtu, ale osobně jsme ještě neměli tu čest,“ přivítala jsem ho s napřaženou rukou a nabídla mu kafe. Dal si. Kdo by odmítnul kafe?

Přijala jsem ho jako vzácného hosta. Jeho přítomnost totiž znamenala jediné. JSEM DOOPRAVDICKÁ SPISOVATELKA 😀

Strávil u nás v tichosti několik dnů a nocí, já se mezitím psaní nevyhýbala, někdy to šlo, někdy ne. Vypařil se stejně bez varování, jako se objevil. Až se ukáže příště, čeká ho překvápko v podobě nového a pohodlnějšího gauče, a pokud se staví ještě před Vánoci, třeba mu k tomu kafi nabídnu i perníčky.

Takže až budu příští rok nadávat, že u nás Mr. Blok tráví nějak zbytečně moc času, tak všichni víme proč. 😀

Udělej si pohodlí, bloku!

BÝT ČI NEBÝT MÁMOU je venku! :)

Druhou povídkovou e-knížku jsem poslala do světa na narozky Patrika Hartla. 🙂 Záměr to nebyl, ale znamení, to jo, to určitě jo! 😀 Zákulisní issues byly o dost snažší – Povídková degustace posloužila jako luxusní (a náročný) trénink. Tentokrát už jsem věděla, že kromě samotnýho psaní a grafiky v Canvě mě čeká ještě:

  • upravit webový formulář pro stažení
  • vytunit text formuláře do nejmenších detailů – třeba včetně věty, co se objeví, když vyplníte e-mailovou adresu blbě/nekompletně/vůbec
  • vytunit děkovací stránku (ach ti e-holubi, na ten pojem jsem fakt pyšná :D)
  • opět se rozčilovat s číslováním stránek od jiné než první strany v open office, kde nikdo neví, jak se to dělá (nebo jo?), ačkoliv mě minulostní Hešidlo varovalo, ať už se do toho nikdy nikdy nikdy nepouštím a přenechám to znalejším, já byla rebel a pustila se do toho to a díky tomu mám pro tebe, budoucí Hešidlo, geniální vochcávací recept, ze kterého se moje parodie na word posadí na zadek (a IT lidi zapláčou)! Postup je následující: vložit zápatí, vložit čísla stránek – klasika, a pak: vložit tolik prvních prázdných stránek, kolik potřebuju (tady to začíná), exportovat do PDF (tady to graduje)  – zaškrtnout nikoli „vše“, ale „stránky“ např. 3-22 – dle potřeby. 😀 Díky všem, co máte oficiální word a lidštější postupy, že se mi nesmějete, a pokud jo, tak že se mi smějete tajně.
  • PDF join a Kotyho kouzlení
  • sdílecí text na všemocný facebooky
  • a pak už jen sbírat lajky 😀
  • a užívat si ten prima pocit z dokončenýho díla a zároveň trochu smutek z prázdný díry, která po něm na chvíli zbyde – než se rozjede něco novýho. 🙂

Večer po zveřejnění byl úžasný a klidný (narozdíl od večera po Degustaci, kdy jsme se s F. pohádali, protože jsem na něj byla poslední čtyři dny protivná a jen koukala do počítače a rozčilovala se u toho :D) – posmáli jsme se u The Big Sick, vylomeNinka se ani jednou neprobudila, a když jsme šli spát a sfoukli všechny svíčky, zaplavila nám byt tak brutální mlha kouře, že jsme se báli, aby se nespustil alarm. 🙂 A nespustil se, takže konec dobrý, všechno dobrý!

Závěr článku si žádá nějakou tu „kól tu ekšn“, abych nemusela odevzdat svůj copywriterský odznak a odejít do lesů zpytovat svědomí (to by e-svět mohlo jednoho dne hodně mrzet). Tak teda…

Vůbec netušíte, o jaký e-knížce a webových formulářích tu ta hešácká holka celou dobu mluví? Mrkněte TADYHLE. 🙂

Tak první povídky jsou venku, a co tam máš dál, Hešová?

Tohle… 😀

Od Filipa za knihu. 🙂

Ale trochu kecám, protože jsem je ztrestala už dávno, v dobách, kdy jsem rozepsala tenhle článek, asi před sto lety, a mezitím se událo mnoho a mnoho věcí.

Jako co třeba?

Dočetla jsem Osm, se zvědavostí, jaké další podobnosti se svou Obrazovkou ještě objevím, a ukázalo se, že Míše Mrázové je dvacet pět, stejně jako mojí kocovinové Báře Bezpříjmení. Víc nic (až na ty iniciály!?), naštěstí, to už by byl fakt úlet a musela bych se s Radkou skamarádit, a spisovatelé se prý moc nekamarádí, říká Murakami v první kapitole „Spisovatel jako povolání“. 🙂

A dál?

Dál jsem ještě dočetla geniálního Marka Šindelku (který si o sobě nemyslí, že je geniální, a to je sympatický) a jeho Únavu materiálu. Šest hvězd z pěti. Jsou otevřené konce (nebo uzavřené začátky?), které člověka dráždí (ale dobrý, dál už se k Osm nebudu vracet, možná! :D), a pak jsou otevřené konce, které nejde nemilovat, protože se vám z nich zrychlí tep a samovolně otevře pusa a máte chuť rovnou nalistovat zpátky na první stranu a pokračovat ve čtení. Jako u Neměnnosti leopardích skvrn. Tohle je ono, láska, umění, přesah, opravdické nekonečno, takovéhle knihy toužím číst a takovéhle knihy toužím psát.

A dál?

Píšu povídku s pracovním názvem Tunel do kdysi / Objímání stínů, která je zatím moje druhá nejoblíbenější ze všech, co chystám do povídkové knížky Být či nebýt mámou, ale třeba se ukáže, že potenciál toho příběhu je silnější, silný jako hlavní hrdinka, než aby se nechal smrsknout do několika stránek, třeba zapustil kořeny hlouběji, než tuším, a rozroste se do většího samostatného díla; moc bych mu to přála, ale nechci přeceňovat svoje psací síly a časové nemožnosti (a zároveň ani podceňovat své milované múzy…). Zdravím taky všechny zásadní muže své minulosti, kteří mají v příběhu své místo, čau ahoooj, a nebojte, změním vám jména, možná! 😀

A dál?

Tuhle sobotu, za dva dny!, proběhne nácvik na Brno, na krásný magický srpnový den, kdy odfičím s Povídkářkami do města hipsterských barů a kávy za dobré skutky, a ponechám Filipa a vylomeninu svému osudu. A předcházet mu bude krásný magický červencový sobotní den, kdy odfičím s notebookem, knihou a zápisníkem jen tak pobýt sama se sebou, v klidu, tichu, míru, co trvá dýl než dvě hodiny, tady to někde je, taky to musí být

A dál?

Dál už nic.

A dááááál?

 

Zrození Povídkové degustace

Nosila jsem ji v sobě dýl než vlastní dceru a dokonce i porod byl delší – cca o tři a půl dne. 😀 Ale je tu! Je tu s námi! Hurááááá! Ve čtvrtek 15. 6. 2017 spatřila Povídková degustace světlo kybernetického světa. 🙂 Radujme se, veselme se, čtěme a pišme dál, nezastavujem, máme zpoždění!

Heší povídkovou e-prvotinu si můžete úplně zadarmo stáhnout tadyhle.

Porod vůbec nebyl napsat ji. Zpětně vidím, že to bylo na celým procesu asi nejvíc easy. Kontrakce přišly ve chvíli, kdy jsem začala studovat, jak ji pověsit na web. Stavy euforie a zoufalství si neúnavně předávaly štafetový kolík, někdy po minutách, někdy po vteřinách a někdy běžely současně. Ty kokso, takovej kotel neviditelný zákulisní práce!

Tipy pro budoucí Heš, ať příště víš, holko, do čeho jdeš (a nenecháš se oklamat vytěsňovacími triky milosrdné paměti):

  • Buď připravena na triliardu rozhašených (haha, nejen rozhešených!) PDFek. A prosimtě, jestli se zase budeš pokoušet být sama sobě grafičkou, zvol si v Canvě návrh „A4“, a ne „Elektronická kniha“. Tím snížíš počet rozhašených PDFek minimálně o dvě a půl miliardy.
  • Nestahuj proboha žádný PDF spojovací soubory a jdi jednoduše na www.pdfjoin.com! 🙂
  • Číslování stránek ve wordu od jiné strany než první se nejspíš nenaučíš nikdy. Smiř se s tím, rozhodně se o to znovu nepokoušej a popros někoho světaznalejšího.
  • Nečti ani jeden jedinej článek o pluginech, webových formulářích pro sběr kontaktů nebo e-mail marketingu a rovnou se přihlaš do Smartemailingu. Ušetříš si cca deset hodin času a hlavu zamotanou jak šňůrky od sluchátek. Místo toho jen sjedeš pár videí pro extra lamičky, kde ti milý pán s milou paní všechno polopaticky vysvětlí. Dokonce díky nim zvládneš bez záchvatu vzteku zeditovat DNS záznamy (že už nevíš, co to je? To je dobře, Hešátko… Pro tebe i pro svět.)
  • Z pokusů o nastavení e-mailu s vlastní doménou už ti nehrozí ani jeden vyrvaný/šedivý vlas díky https://kb.wedos.com/cs/emaily/zakladni-informace.html
  • Odjeď na několik dní mimo domov (na místo s dobrými internety), ať nemusí Filip ani vylomenina zakoušet pachuť tvých schizofrenních nálad a neschopnosti věnovat pozornost čemukoli, co stojí vně tvýho aktuálního spisovatelskýho vesmíru. Sbal si s sebou notebook, kávu a hodně čokolády.
  • A za žádnou cenu to nevzdávej, protože ten výslednej pocit je nepopsatelnej!!!

Pomooooc, Třeštíková měla stejný nápad!

Ponaučení: Nesjíždět fejsbůky hned po ránu!

Dneska po probuzení jsem z toho měla takový šok, že jsem si hned musela dát čokoládu.

(To je spíš interní joke pro moje nejbližší, kteří ví, že čokoládu jím – bohužel – každý den.)

Vyskočil na mě status Radky Třeštíkové s odkazem na první recenzi její nové knihy Osm, která oficiálně vyjde za týden.

Ta recenze je k přečtení tady a budu z ní citovat miniúryvek: „Radka Třeštíková si znamenitě pohrála se členěním jednotlivých částí knihy, které poskládala v přeházeném pořadí: Skoro konec, Začátek, Prostředek, Konec, Začátek. Toto uspořádání dodalo knize slušný hnací motor.“

A já jsem se opotila.

Panebože! Stalo se mi přesně to, o čem píše Elizabeth Gilbert ve Velkém kouzlu! Ve zkratce – Elizabeth měla supr námět na knihu, ale nedokončila ji. Ale protože ten nápad si byl vědom své geniality a trval na tom, že musí být zhmotněn, přestěhoval se do hlavy jiné spisovatelky, Elizabethiny známé, a ta knihu napsala.

S Radkou Třeštíkovou jsme se vtipně potkaly v otázce řazení a pojmenování kapitol, se skromným detailem, že ona svému nápadu věnovala 384 stran, zatímco já velkolepé 4 strany.

Nejnovější povídka z mé už-skoro-vycházející Povídkové degustace se jmenuje Obrazovka a je členěna následovně:

IV. Na konci (Svatba)

III. Uprostřed (Doma)

II. Uprostřed (Jekyll)

I. Na začátku (Kocovina)

Jedná se mimochodem o povídku, kterou když jsem si po sobě četla v rámci závěrečných korektur (hurá!), nemohla jsem se od ní odtrhnout! 😀 Myslím, že ji fakt miluju! A kdybych spoléhala víc na sebe, než na grafiky, kterým utíkaj skutky a hrajou si na mrtvé brouky (grrrr), mohla být celá povídková e-knížka už minimálně měsíc venku a já bych nemusela vypadat jako kopírka. Což vím, že nejsem, a ví to i můj nápad, resp. Radčin nápad, jen byl netrpělivý, a já se mu vlastně nedivím. Navíc je ten nápad docela vyčůranej, když se odebral zrovna ke spisovatelce, která má na facebooku (momentálně) o 50564 fanoušků víc než já. Nápade jeden nevěrnej! Jen počkej!

Na závěr jedna dobrá zpráva: Knize už kouká hlavička! Doslova! Hurááá! 🙂 🙂 🙂

PS: Ještě k tomu řazení kapitol v Obrazovce – všimli jste si, jak ta římská dvojka božsky souzní se dvěma elkama v Jekyllovi? A to jsem původně chtěla název baru přejmenovat. Nakonec jsem ho ponechala pro větší autenticitu. Protože, jak Plzeň ví… Co se stane v Jekyllu, zůstane v Jekyllu. 4ever! 😀