Archiv autora: hudeckovam@gmail.com

Barevné čtení na léto. Slaďte s knihami plavky, brýle i drinky

Loni jste ode mě dostali tip na 3 knižní bizáry, bez kterých bude vaše léto zbytečně normální, a protože si neustále žádáte další knižní doporučení, tady je ode mě máte na modro-zeleno-červeném podnose. Tak hurá s knížkou k vodě 🙂

(No dobře, pravda je taková, že mě o tipy na knihy bohužel skoro nikdo nežádá, ale nebojte se, že by mě to v jejich nadšeném rozdávání odradilo, ba dokonce úplně zastavilo…)

Barevné čtení na léto

Hoďte se do modra s Radkinem Honzákem, Gregorym Hughesem nebo Norou Eckhardtovou.

Kdy číst…

Všichni žijem v blázinci: když potřebujete dávku životního nadhledu,

Sundej mi měsíc: když chcete pročistit slzné kanálky a zažít na dálku jedno velké dobrodružství,

Sen letící želvy: když máte chuť na českou a úplně jinou detektivku, než jste zvyklí 🙂

Celý příspěvek

5 důvodů, proč je super vypadat už po 100 metrech běhu jako přezrálé rajče

Heš běhá. Selfie pro odvážné.

Heš běhá. Selfie pro odvážné.

1) Všichni vám ten sport věří

Nikdo z kolemjdoucích, kolemběžících, kolemstojících, kolemcokolidělajících nepojme podezření, že jste si v běžeckém outfitu jen vyšli na kochací/poflakovací vycházku.

2) Dokonce vám budou tipovat víc, než kolik jste doopravdy uběhli

Myslím, že mě osobně odhadují nedlouho po startu minimálně na půlmaraton. Celý příspěvek

Jaká je jediná správná odpověď na to, jestli se dá v Česku uživit psaním knih?

Otázka do pranice, co? Taky na tohle téma narazíte vždycky, když se zmíníte, že píšete? Já jo… No a jak by se psaním mohlo uživit neznámé Hešidlo, když už to údajně skoro nedává ani mistr řemesla Michal Viewegh, že jo?

Naštěstí jsem dospěla do bodu, kdy konečně dokážu odpovědět aspoň sama sobě. A teď se chci podělit i s vámi, mými nejvěrnějšími. 🙂

Jak to teda je? Jaká je podle mě jediná správná odpověď na to, jestli se dá v Česku uživit psaním knih?

Celý příspěvek

Obrazovka: nostalgický návrat do heší povídko-degustátorské éry

„Já se klidně proslavím jako zvrhlý návštěvník nočních podniků,“ napsal mi kamarád, když jsem ho poprosila, ať si přečte povídku, která je volně inspirovaná jeho osobou.

„Takže i kdyby tam bylo, že jsem nemorální dobytek zpíjecí se každý den pod obraz a hledající vhodné oběti k ukojení svých tužeb, tak sem s tím!“

Myslím, že ji dodneška nečetl. 😀 Já ji přitom mám asi nejradši z celé Povídkové degustace, kterou jsem vyslala do světa zhruba dva roky zpátky.

A tak vás dneska zvu na (virtuální) kafe a povídku. 😉 Dáme?

Obrazovka

IV. Na konci (Svatba)

Ze zrcadla na mě kouká učesaná holka v šatech a balerínkách, že teda pomalu vyrazíme oslavit tu lásku. Pozoruju nás obě, ji zvenku a sebe zevnitř, náš společný stav,  který není kocovina, možná proto je pro mě trochu matoucí. V kocovině dávají věci mnohem lepší smysl.
Můj milenec se žení. Celý příspěvek

A vítězem infarktózního zvuku, který se ozve, když vám konečně usne dítě, se stáváááá…

Znáte to, když…

  • se plížíte se ztichlým pokojem, i dýchání ztlumíte na minimum a šlápnete na mluvícího psa a ozve se „MODRÉÉÉÉ OUŠKO! Tádádádádá!“
  • kolem vás projede sanitka
  • začne vedle vás couvat auto pošty a pískat u toho
  • vejdete do kavárny šťastní, že dítě spí a vy si třeba v klidu vychutnáte aspoň první tři doušky kávy, přiběhne nadšená kavárnice a se širokým úsměvem zakřičí „DOBRÝ DÉÉÉN!!!!!“
  • kostel začne odbíjet dvanáctou
  • a tak…

… kam se to všechno hrabe na bezkonkurenční vítězku, sousedku z našeho domu, která mi dnes s dobrým úmyslem přidržela dveře, když jsem se vracela z uspávací procházky (s jednou vylomeninou spící v nosítku a druhou v kočárku) a v chodbě (v chodbě, to je to beznábytkový místo, kde i sebetišší zvuk je v určitou chvíli zbytečně nahlas), zhruba dvacet centimetrů od mýho obličeje, zahalekala, ne, nezahalekala, ona přímo zaburácela:

„Jééé, oni vám takhle spinkaj oba dvaaa, joooo?!?“

Tento příběh se skutečně stal a přežili ho bez výjimky všichni zúčastnění. Pro tentokrát.