Archiv pro měsíc: Listopad 2018

A vítězem infarktózního zvuku, který se ozve, když vám konečně usne dítě, se stáváááá…

Znáte to, když…

  • se plížíte se ztichlým pokojem, i dýchání ztlumíte na minimum a šlápnete na mluvícího psa a ozve se „MODRÉÉÉÉ OUŠKO! Tádádádádá!“
  • kolem vás projede sanitka
  • začne vedle vás couvat auto pošty a pískat u toho
  • vejdete do kavárny šťastní, že dítě spí a vy si třeba v klidu vychutnáte aspoň první tři doušky kávy, přiběhne nadšená kavárnice a se širokým úsměvem zakřičí „DOBRÝ DÉÉÉN!!!!!“
  • kostel začne odbíjet dvanáctou
  • a tak…

… kam se to všechno hrabe na bezkonkurenční vítězku, sousedku z našeho domu, která mi dnes s dobrým úmyslem přidržela dveře, když jsem se vracela z uspávací procházky (s jednou vylomeninou spící v nosítku a druhou v kočárku) a v chodbě (v chodbě, to je to beznábytkový místo, kde i sebetišší zvuk je v určitou chvíli zbytečně nahlas), zhruba dvacet centimetrů od mýho obličeje, zahalekala, ne, nezahalekala, ona přímo zaburácela:

„Jééé, oni vám takhle spinkaj oba dvaaa, joooo?!?“

Tento příběh se skutečně stal a přežili ho bez výjimky všichni zúčastnění. Pro tentokrát.