Archiv pro měsíc: Leden 2018

Pokrevní bratrství s panem Bártnem

Nebo sesterství, když já jsem holka a on je kluk, nebo přesněji – ono je prkno… Tak sourozenectví?

Může být, Hešidýlko, ale vezmi to prosím tě popořadě, ať tě laskavý čtenář stíhá.

Jak to začalo? Začalo to rozhodnutím pár týdnů před odjezdem na hory.  Po šesti zimách mám konečně stopro jasno, že jsem snowboardění propadla a že nešlo jen o nestálé motýlky v břiše při prvních sjezdech (haha, motýlky při prvních sjezdech, kéž by, au au).

A tak jsem dala sbohem půjčovnám (a půjčujícím kamarádkám, které mě pak proklínají, když nahoře na svahu před první jízdou zjistí, že jsem si nechala upravit jejich vázání, ehm, sorry, Hinny!) a vyrazila na nákup oficiálně prvního jen a jen mého prkna a oficiálně prvních jen a jen mých snb bot. Ó, my se máme.

Měla jsem jasno, že mi stačí nářadíčko z druhé ruky druhých nohou, vyhledala jsem si tedy nejbližší a nejsympatičtější bazar, sbalila vylomeninku a hrrr na ně.

Tady se hodí říct, že jsem si chtěla celý proces nákupu užít a vyřídit v klidu a bezdětně, ale okolnosti nebyly mému plánu nakloněny. Zpětně jsem jim za to nejvděčnější. 🙂 V tu chvíli mi nezbylo, než okolnosti přijmout, a pojala jsem nákup jako dobrodružnou výpravu.

Výprava se nakonec ukázala být ještě dobrodružnější, než kam byla moje fantazie ochotná doputovat.

Celý příspěvek