„Kreativita je inteligence, která se baví.“ – Albert Einstein
Stala se mi teď velká neobvyklost – nepřečetla jsem měsíc a půl jedinou knihu. Už jsem si skoro začala klást otázky, co je se mnou špatně, a přitom se ukázalo, že je naopak všechno nejvíc správně. Nemám prostě jen náladu na beletrii. A tak kromě Umělcovy cesty (a sovího deníku) tahám teď všude s sebou ještě Designérem vlastního života. Knihy, které vyžadují mou aktivní spoluúčast. Boží. Zatím se jim celkem daří a nenechávají mě podlehnout lenosti a pasivnímu čtení.
Jednou kdysi před milionem let po cestě na FreezeFest, kam jsem se odvážně vydala (hledat štěstí a zábavu) jen ve společnosti želvičky a lahve houby, jsem si řekla:
„Co s načatým životem? Asi budu umělkyně.“
Třeba se tento inspirativní citát jednou taky objeví v Canvě při ukládání návrhu, stejně jako ten Einsteiní v úvodu.
A co je ještě nového? Vznikla další superhustá povídka (miluju, když mám husí kůži z vlastního díla) do druhého sborníku povídek (první už je v rukou grafika, neříkala jsem to už? Možná to ještě párkrát zmíním, pardón, baví mě, jak to zní – moje kniha už je v rukou grafika, ha, to si snad ani nezaslouží zůstat v závorce, ale co už), protože jsem se smířila s tím, že povídky mě baví, jdou mi od ruky a dělají mi radost. Do románu musím možná ještě trochu uzrát.
Radši to napíšu znova, aby to mezi tou změtí závorek nezaniklo.
Vznikla další superhustá povídka do druhého hešího sborníku povídek.
A vznikla takhle. 🙂