Archiv pro měsíc: Březen 2016

Krize, tráva a Mňága

Jak se prsimtě ví z nedávného příspěvku o nakopávačích, jsem oficiálním účastníkem e-mailového spisovatelského kurzu René Nekudy (http://www.renenekuda.cz/kurz-jak-napsat-knihu). Protože jsem Velikonoce trávila offline (a bylo to skvělý!), přivítaly mě včera hned čtyři nepřečtené kurzovní e-maily. První potěšil: výslovně totiž nařizoval den nepsaní a doporučoval „jenom“ nad příběhem uvažovat, což stejně dělám průběžně každodenně, takže checked. (Někdy si říkám, že kdyby se mi myšlenky samy rovnou někam zapisovaly, možná právě pracuju na revizích své desáté knihy.) Další dva byly neutrální, povzbuzující, pohoda. Poslední mě na chvíli dostal do schízy. Přichystal si na mě předem neohlášenou kontrolu všeho, co už bych měla mít hotovo. Cože? Tohle všechno? Už teďka!? Tak to asi René něco kouří, ne!?! A co teď? Já kouřit nemůžu! 😀 ZACHOVEJTE PANIKU!!!

Pomohlo pár nádechů a výdechů, ujištění, že mám před sebou ještě minimálně měsíc a půl, písnička od Mňágy („René shání trávu, nikdo už nemá…“) a asi úplně nejvíc uvědomění existence svého rozpracovaného textu z let minulých, co se třese nedočkavostí na úpravy a zařazení do děje. Konec krize, Hešidýlko, protentokrát jsme zachráněny! 😀

PS: Pro všechny, kdo si za rok (dva, tři, .. ) nechtějí zazpívat „a já si marně vzpomínám na to, co jsem kdysi chtěl, možná nic tak zvláštního, ale tohle teda né“, tu mám několik inspirací. 🙂

Inspirace pracovní: http://www.jajina.cz/jsem-cistokrevny-volnonozec/
cestovní: http://www.zasvymsnem.com/2016/03/20/10-workaway-projekt%C5%AF-o-kter%C3%BDch-byste-m%C4%9Bli-v%C4%9Bd%C4%9Bt-objevujte-sv%C4%9Bt-t%C3%A9m%C4%9B%C5%99-zadarmo/
a sebeláskový! 🙂 http://www.karolinadobrovska.cz/sireni-svetoveho-miru/

Shrnutí pointy pro Kotyho: málem mě postihla depréze, že tu knihu nezvládnu, ale už dobrý. Díky, čau! 🙂

Kouzlo zákulisí

Co mě dneska nenechalo chladnou: http://comiudelaloradost.cz/jak-jsem-zpovidala-elizabeth-gilbert/ – a tak se stalo, že jsem nasadila kapucu, vyběhla do deště a poprvý v životě si koupila Ženu a život. 😀 Rozhovor je skvělý, i když žádný moc novinky pro člověka, co aktuálně čte Velké kouzlo podruhý během jednoho měsíce :), ale co je ještě skvělejší, je právě to blogový zákulisí – článek výše odhalující, co rozhovoru předcházelo, jaký byl a jaké ho doprovázely emoce. 🙂

V heším zákulisí se taky pořád něco děje, bohužel je toho součástí i obrunavenost a otravně cukající nohy. Ale to hlavní! Sepsáno dvacet normostran, a mezitím, aby to nebylo moc jednotvárný, složený závěrečný zkoušky autoškolový. 🙂 Volejte sláva a celé Velikonoce se radujte. Já se raduju hlavně proto, že teď už se snad pozornost oposs znovu primárně obrátí k psaní a čtení , ke kterému bylo ostatně předurčeno, hurááá! 🙂 Rovnou přikládám sympatický úryvek z právě dočtených Ziburových 40 dní pěšky do Jeruzaléma (a doporučuju!!):

„Člověk by si podle mě neměl zbytečně zakládat na věcech, které dělá jen pro sebe. Ať už uběhne maraton, dostaví puzzle o deseti tisících dílcích, nebo třeba dojde do Jeruzaléma, nikomu kromě sebe tím neprospěl. Pokud si myslí, že by podobná činnost mohla bavit nebo obohatit i ostatní, je bezva o tom mluvit a inspirovat je. Když ale člověk cestu vnímá jako nejdůležitější věc na světě, je z toho akorát mrzení. Dorazí totiž do cíle a čeká všechno to zasloužené uznání, které ovšem nikdy nepřijde. Ve skutečnosti je totiž svým příběhem unesen jen on sám. Není snadné si to přiznat, ale je tomu tak.“

Haleluja… Možná radši dodám, že koho by tahle moudrá pasáž od přečtení 40 dní odradila, nenechte se!!, u zbylých 237,5 stran se smějete nahlas! No a teď zase nevím, jestli jsem neodradila někoho, kdo raději moudré čtení… Tak už jdu radši od toho. 🙂

Vtipnost na závěr:

Já: „Dočetla jsem Ziburu.“

F: „Dobrý, a jak to dopadlo?“

Já: „Došel tam.“

F: „Ty jo, hustý. To jsem nečekal, takovej zvrat.“

😀 Nezbývá než doufat, že i moje kniha bude mít tak super zvraty. 😉

Degustační výzva

Díky za návrhy alkodrinků :D, kdo nečetl, doporučuju rozkliknout si komentáře pod minulým příspěvkem – nemusí koneckonců sloužit jako inspirace jen pro moje postavy, ale i pro vás, reálný lidi. A až bude v létě křest knihy (!! tuhle příjemnou nutnost mi připomněl Krišpín, tak doufám, že si připraví proslov; může být i zhudebněn!), bylo by skvělý, kdyby každý navrhovatel drinku donesl malou ochutnávečku! 😀 A i kdybychom se nakonec z různých důvodů nesešli, tak nevadí – kniha pravděpodobně stejně vyjde v elektronické podobě a bude ke stažení, takže si pak všichni můžem dát svůj oblíbený nápoj v teplákách v pohodlí domova a aspoň jednou sklenkou si slavnostně polejt monitor nebo čtečku.

Dneska přidávám čtivo na víkend, ukázku z miniatury Povídková degustace.

UPDATE po 11 měsících:

Komplet Povídková degustace je na světě! Přikládám ji do mailu jako dar odběratelům novinek z heších světů. 🙂

Už to vypuklo?

Máme polovinu března, před týdnem proběhlo oficiální zahájení oposs (je to boží, doporučuju), a tak je záhodno zodpovědět si (možná nejen) Hančinu trefnou otázku, jestli teda už jako fakt píšu, nebo zatím jen píšu o tom, jak budu psát. 🙂

Takže – jooo, už TO vypuklo! 🙂 Dvanáct normostran je na světě (pojistila jsem se menším náskokem) a odteď by ideálně měly po dobu dvou měsíců přibýt denně minimálně dvě další. Takový je plán. Moje múza mi zatím svou účast na něm nepřislíbila na sto procent, ale tak už to s múzama bývá;  záchranným lanem mi budiž motivační citát Williama Faulknera: „Píšu jen tehdy, když mám inspiraci. Naštěstí je to každé ráno v devět hodin.“ Mno, tak jsem na sebe zvědavá :D, a vy stále můžete hlasovat v anketě :))).

Text, který mi počet normostran nahnal dneska, vznikl už loni v září na dovče v Provence; ukrýval se v šuplíku na polozmuchlaným papíře a vybral si právě dnešní den, aby byl znovuobjeven, proškrtán, poupraven, olíbán a zasazen do děje. Padnul tam geniálně ♥. Na stejný dovče vznikla taky tahle fotografie – na místě, kde jsme „náhodně“ (no, víme, jak je to s těma náhodama) stavěli na čůrací pauzu; tehdy jsem měla v hlavě jen hodně hrubou osnovu knihy, ale jakmile se mi naskytnul tenhle pohled (situaci, ve který se tak stalo, nebudu popisovat detailně :D), pohltilo mě nadšení, že přesně takhle bude vypadat TA „hora smíření“, na kterou se (snad) v jedné z budoucích kapitol vyškrábou dva z mých hlavních hrdinů 🙂 (akorát to nebude ve Francii). Tak si na ni pak vzpomeňte! 🙂 A já zpětně děkuji našim močovým měchýřům, že nás tohle magický místo nenechaly minout :))).

 

 

PS: Poradíte oblíbený alkodrink pro hlavní hrdinku? Dočasně jsem jí přidělila gintonik, ale pak mi došlo, že ten už si „zabrala“ Dívka ve vlaku… Rumkolu a malinovku s vodkou jsem vyloučila, abych aspoň zdánlivě omezila už tak dost hojný výskyt (ne)nápadných autobiografických rysů. 😀

Shrnutí pointy pro Kotyho: Jooo, už to vypuklo – píšu! 😉

Proč by anketní otázka (ne)měla znít „Napíše Heš za dva měsíce DOBROU knihu?“

Děkuju, že mi píšete komentáře! 🙂 Je to milý. Moc jsem s nima nepočítala, v éře fb lajků, který má člověk za 0,001 vteřiny odbytý a nemusí u nich hlavně vyplňovat ty šílený divnokombinace písmen, aby dokázal, že neni robot :D. Což chápu, že je pruda (mně se to kolikrát podaří dokázat až na pátej pokus! :D), takže děkuju i za všechny modrobílý palce hore :). Slovní komentář má nicméně už třeba jenom tu výhodu, že obsahuje slova :), se kterýma můžu a nemusím souhlasit (s lajkem většinou souhlasím! :D) a můžu na ně reagovat a vy taky a může tak vzniknout zajímavá a inspirativní diskuse (anebo i nějaká zbytečně ohnivá, ale u těch se lidi často nechávaj unést, bejvaj zlí a zapomínaj, že jsou si navzájem zrcadly, takže ty moc nemusim, dík! :D). Jednu takovou spustil v mojí hlavě tento komentář pod úvodním strečinkovým příspěvkem. 🙂

Unknown 2. března 2016 13:26
(…) S Tvým hlasováním je to složité, otázka by měla znít: Napíše za 2 měsíce dobrou knihu? Ta je totiž ta jediná důležitá otázka a pln optimismu na ní odpovídám ANO a těším se na první čtení. (…)
(redakčně zkráceno :D)

Reagovat budu nejprve „před a po“ fotografií, objasním vzápětí. 🙂

Kromě psaní mě baví i plno dalších kreativních činností (i nečinností! :D), třeba právě tvoření raw minidortů nebo bonboniér. Většinou jen tak pro radost, k narozkám nebo z lásky, žádná velkovýroba. Na fotce vlevo jsou namočený oříšky a sušený ovoce, který pak jen v libovolnejch kombinacích hodím do robota (zajímavý, že jsem v jediným absolutně nerobotózním příspěvku použila už dvakrát slovo robot), přimíchám trochu medu nebo kokosovýho oleje nebo dalších přísad, jak se mi zrovna chce, a pak už jen různě matlám, patlám, tvaruju, až vznikne , voilá :), fotka vpravo.

Dobře, tak jsem se pochlubila, a teď k pointě! 😀

Asi se shodnem na tom, že vzniklá heší bonboniéra (ač v krabičce od sushi) vypadá hezky a určitě bude hrozně dobrá a zdravá, ne? :))) Potěším s ní pár vyvolenejch, který si nejspíš příjemně zamlsaj, ale rozhodně s ní neudělám díru do světa. Možná, až podobnejch raw kuliček uplácám statisíce a budu se postupně zlepšovat, třeba vytvořím nějakej úplně super-trouper-legendario raw dort a vyhraju s ním pekařskou nobelovku. A třeba jsou ty oříšky a sušený ovoce ve skleničkách můj psací snad-talent, moje touha a potřeba psát a stvořit nějaký ucelený dílo. Ne hned bestseller nebo adepta na Magnesii Literu. Někomu bude moje kniha připadat „dobrá“, někomu se do chuti netrefím. Pokud ale nechám oříšky oříškama a datle datlema a přimíchám si je tak maximálně ráno do ovesný kaše, nikdy se svýmu snu nepřiblížim ani o mravenčí krok. Možná budu muset uplácat statisíce stran, kapitol nebo i celejch knih, než se zdokonalím natolik, aby moje dílo přeložili do japonštiny a mohli mě číst i fanoušci Murakamiho :), a možná se tak daleko ani nikdy nedoplácám. Možná moje dílo ocení až přespříští generace a tenhle život dožiju jako pseudospisovatelskej loser. Ostatně, nebyla bych první ani poslední umělec s takovýmto osudem :).

Shrnutí pointy pro všechny, komu se nechtělo číst celej příspěvek (zdravím Kotyho, ten asi nebude můj nejvěrnější čtenář :D).

Nevadí mi, když moje první kniha nebude podle „všeobecnejch měřítek“ (co to vůbec je? :D) dobrá. Budu nejšťastnější, když se mi ji povede dokončit. Bude to můj první krok. ♥ 🙂

PS: Ten komentář byl od tebe, žejo, Martine? :))))